Vzpomínky, zejména ty šťastné, jsou velmi důležité

Meik Wiking, Umění vytvářet vzpomínky – Jak si užít a zapamatovat šťastné okamžiky, JOTA, 2020, *****

Anotace
Víte, co je klíčem k dlouhodobému pocitu štěstí? Hezké vzpomínky! Badatel v oblasti štěstí a autor světových bestsellerů Hygge – Prostě šťastný způsob života a Lykke – Tajemství nejšťastnějších lidí na světě Meik Wiking nám ve své nejnovější knize radí, jak si vytvářet vzpomínky, díky nimž povedeme spokojený život. Vzpomenete si na svůj první polibek? Na den, kdy jste odmaturovali? Na vydařenou dovolenou? Nebo na nejlepší jídlo, co jste kdy ochutnali? Vzpomínky jsou důležitou součástí naší identity, mění náš pohled na svět, ovlivňují naše chování a naše pocity. Meik Wiking při svém bádání zjistil, že lidé, kteří v sobě chovají pozitivní nostalgické vzpomínky, se cítí ve svém životě šťastnější. Řešením, jak pomoci budoucím okamžikům, aby se staly uchováníhodnou vzpomínkou, je mimo jiné překonávání sama sebe, vyhledávání nových „poprvé“, propojování situací se smyslovými vjemy, prociťování trnité cesty za úspěchem, vyprávění životních příběhů. V knize, která je nabitá vtipy, osobními historkami, fotografiemi a odkazy na filmy a literaturu, se dozvíte, jak na to. Naučte se, jak uchovat, co stojí za to, a jak zapomenout a udělat v hlavě místo pro nezapomenutelné věci. Autor využívá výzkumů, dat, dotazníků, rozhovorů a experimentů, aby dokázal sílu nostalgie a schopnost melodie, vůně nebo třeba chuti vrátit nás v čase na místo, kde se odehrálo něco pro nás velmi důležitého. Kniha je zároveň meditativní a relaxační četbou a také praktickým návodem, jak přinést do života nové šťastné okamžiky a uchovat si na ně vzpomínku, která nás bude provázet navždy.

Úryvek
V paměti nám něco uvízne, když dáváme pozor – pozor dáváme, pokud jsme přítomní, zainteresovaní, oddaní, pokud nám to, co vidíme, a to, co se děje, dává smysl.

Tato kniha je skvělá. Pravda, trenéři paměti v ní nenajdou mnoho nového, ale utvrdí se, že to, co předávají svým klientům na kurzech a seminářích, nejsou žádné blafy. Ano, máme certifikáty České společnosti pro trénování paměti, což je záruka naší odbornosti, ale mnohdy to lidem nestačí.

Právě nedávno jsem se od organizátorky kurzu, kam jsem byla pozvána jako lektorka, dověděla, z jakého důvodu jedna seniorka odmítla přijít. Ptala se: „Je to doktorka? Není? Tak to nejdu, takovou (to slovo mi organizátorka odmítla sdělit s tím, že je hanlivé) nebudu poslouchat“. Přiznávám, byla jsem v mírném šoku. Vím, že na kurzy nechodí lidé z důvodu: „Nic si nepamatuji, nebudu tam za blbce.“ – což se snažím ze všech sil vyvracet. Ale důvod, že nejsem „doktorka“, jsem slyšela poprvé.

Vzpomínky tohoto typu je dobré zasunout co nejhlouběji. Souhlasím s autorem, že pro náš spokojený život jsou velmi důležité pozitivní zážitky. Ty máme uloženy zejména z věku 15 – 25 let, kdy zažíváme spoustu „poprvé“. Proto jsem na poslední lekci Hrátek ve Vyškov uložila přítomným ženám (stále žádný muž!) úkol: Vzpomeňte si na to, co jste naposledy dělaly/zažily poprvé.

Úkol nebyl těžký, protože nedávná koronténa postavila do cesty nám všem mnoho nového, nevídaného, neslýchaného. Šití roušek, nošení roušek, pěstování zeleniny na balkoně apod. Jedné účastnici děti „zakázali vycházet“ a vše jí donášeli domů. Z nudy se poprvé pustila do pečení housek. První várku prý mohla použít k sebeobraně, jak byly tvrdé. Vyndala je z trouby pozdě. O druhé by už pan Werich řekl: „Houstičky jsou dnes obzvláště vypečené“.

Samozřejmě jsme požádaly o recept: 400g hladké mouky, 250g vody,  50goleje, 1 čajová lžička soli a cukru, 25g droždí. Vše smícháme v robotu, nenecháváme kynout, nakyne v troubě. Sypeme čímkoliv. Pečeme 15-20 min. při 230 stupních. Tento recept je skvělý. Houstičky se povedly i mně.

Výše uvedené dokazuje, že také sdílení příjemných vzpomínek je pro všechny zúčastněné velmi přínosné.

Nakonec jeden Wikingův úkol. Jaká vzpomínka vám vytane na mysli, když se řekne: západ slunce, auto, boty, hodinky, ryba, taška, malina, sníh, notebook, svíčka. Kolik vám bylo v době dané události let?

SKIP ČR – sekce knihovníků-trenérů paměti