Prdopeč aneb zkrat(k)y v paměti

20.07.2020 10:12

Nejlepší paměť je ta "příruční". Ale pozor, ani na tu někdy není spolehnutí! Vedete si diář? Zapisujete si poctivě všechny schůzky, výročí, návštěvy lékařů, úřadů, koncertů...? Používáte přitom zkratky? Pak zbystřete! Mám pro vás jednu ze života:

Tak jsem se nedávno projevil jako stařec," posteskl si vážený, velmi milý a moudrý, pan profesor. "Měl jsem v diáři u jednoho dne zaznamenáno: 10 hod. ped. Ten den ráno na to koukám a netuším, o co jde. Pedagogická rada? Schůzka v pedagogickém ústavu? Ptám se kolegů, asistentky, nikdo nic neví, nic se nekoná. Deset minut po desáté mi zazvoní telefon: „Pane profesore, vy jste zase zapomněl, zase jste nepřišel,“ slyším usměvavý hlas své ... pedikérky! Od teď si už píšu "nohy"."

Zkratky nám život ulehčují. Nemusíme si pamatovat dvou i více slovní pojmy, stačí písmenka. Zvláštní druh zkratek tvoří tzv. akronyma. Tato zkratka nebývá hláskována, ale vyslovována jako slovo. A to někdy tak dlouho, že my sice víme, o co jde, ale už nedokážeme přiřadit ke všem písmenům ty správné pojmy. Rozklíčujete tato akronyma? BESIP, Čedok, Semafor, modem, URNA, mukl, či anglické radar, YMCA, laser apod. Věděli jste, že jsou to vlastně zkratky?

Ptáte se, proč vám tady a teď dávám lekci mozkového joggingu? Chtěla bych trochu odlehčit téma, které na nás útočí od rána do večera, covid-19: zkratka z anglického spojení „coronavirus disease 2019“, infekční onemocnění, které je způsobeno novým koronavirem SARS-CoV-2, jenž se začal šířit v prosinci 2019 z čínského města Wu-chan.

Na uplynulé měsíce určitě většina z nás jen tak nezapomene. Potkalo nás něco nevídaného, neslýchaného, nemyslitelného. Roušky, senioři v karanténě, omezený pohyb ostatních, uzavřené hranice, firmy, školy, úřady, obchody, restaurace, kina, divadla, knihovny… A nezažili jsme mnoho tradičního: Velikonoce, krojované hody, zájezdy, besedy, ale i ta „obyčejná“ rodinná či přátelská setkávání.

Naštěstí se zdá, že to nejhorší máme už za sebou. Společnost se pomalu vrací do normálních kolejí. Je však otázka, co pro nás po koronavirové pandemii bude znamenat „normální“.

Nedávno jsem si vzpomněla na babiččino přísloví: Všechno zlé je k něčemu dobré. Ano, Covid-19 nám na čas vzal prostor, práci, přátele, zdraví, někdy bohužel i život… Ale mnohým „vrátil“ rodinu. Měli jsme více času na děti, partnery, starali jsme se o své staré rodiče. Mám návrh. Co kdybychom se „rozvolňovali“ pomalu? Teď už víme, že zpomalit můžeme. 

PS: Co když to nebyla náhoda, že 29. 12. 2019 byl na internetu zveřejněn článek, ve které mimo jiné stálo: Když budete pokračovat ve sprinterském tempu, s největší pravděpodobností vás časem něco zastaví. V lepším případě zjištění, že vám život protéká mezi prsty, v tom horším vážná nemoc.

PPS: Nezapomeňte dát do bábovky prdopeč, jinak vám nevykyne.

Kontakt

Zdeňka Adlerová trenink.pameti@gmail.com